Archaické období

2920 - 2649 př. Kr. Nejrozporuplnější období egyptských dějin. Je to doba, kdy se vlastně všichni egyptologové rozchází.

Oficiální názor tvrdí, že v tomto období se začaly formovat první náznaky státního zřízení v Dolním Egyptě, byly položeny základy náboženství a kultury. Egypt musel čelit nájezdům loupeživých kmenů z pouště. Z této doby máme jen velice málo informací, jak o státním zřízení, tak ekonomice. Nepředstavujme si však tehdejší Egypt podobně jako dnes. Podle různých pramenů existoval již v Dolním Egyptě jakýsi politický systém, ale Dolní Egypt byl povětšinou ještě v držení větších, či menších kmenových sdružení. V této době přichází z Horního Egypta král Narmer a dobývá celé území Egypta.

Druhý názor tvrdí, že již v této době na území Egypta existovaly pevné zákony Maat, náboženství bylo plně rozvinuto a ekonomicky Egypt velice vzkvétal. Podle názoru některých egyptologů již v této době stály minimálně dvě pyramidy v Gíze a Velká Sfinga tamtéž (J. A. Livraga). Pro tento názor hovoří jasně jeden fakt - a sice, že v období kolem roku 3000 tvrdí oficiální prameny, že egyptská společnost žila ještě na konci doby kamenné, bez jakéhokoli státního zřízení a pouze se základy náboženství. O necelých tisíc let později - začali prý Egypťané stavět pyramidy, tedy stavby, které činí i dnešnímu člověku s moderní technikou velké problémy, navíc s přesností milimetrových odchylek na stovky metrů. Jak je možné, že v Egyptě, který kolem roku 3000 je podle současných historiků na stejné úrovni vyspělosti jako kmeny v Evropě, se za tisíc let promění v perfektně fungující stát s absolutní znalostí matematiky, geometrie, lékařství a stavitelství a v Evropě nic? Pomineme-li absurdní vysvětlení pana Dannikena, který tvrdí, že pyramidy postavili mimozemšťané, je Livragovo vysvětlení velmi uspokojivé, avšak bez jakýhkoliv důkazů.

To, že se o této době toho příliš mnoho nedovíme, je více než jisté, avšak díky toho tu zůstává obrovský prostor lidské fantazii a představivosti, který také činí z Egypta takové mystérium, jakým bezesporu je.

Archaické období začíná sjednocením Horního a Dolního Egypta, které bylo dílem hornoegyptského panovníka Meniho. Ten asi v roce 3000 let př. Kr. dobyl Dolní Egypt a vytvořil tak první velikou říši. Na hranicích obou zemí vystavěl město Menofer (Memfis), které se stalo hlavním městem říše. Sídelním městem panovníka však zůstalo po celé archaické období bývalé hlavní město Horního Egypta Cinev.

Meni je zároveň zakladatelem první dynastie (2920 - 2770 př. Kr.) egyptských panovníků, která vládla přibližně sto let. Panovníků v této dynastii bylo nejméně sedm, možná až devět. Podle zápisů po Menim následují: Narmer, Aha, Džér, Vedžó, Vedimev, Andžieb, Semsu a Kaa. Ale je téměř prokázané, že Narmer a Aha byli jednou osobou a podle náznaků se předpokládá, že byli totožni s Menim.

Druhá dynastie (2770 - 2649 př. Kr.) vládla následujících dvě stě let a bylo zjištěno sedm panovníků. Jsou to: Hotopsechemvej (je považován za zakladatele druhé dynastie), Raneb, Nebré, Ninecer, následuje několik neznámých postav s nejistým pořadím, dále následují Periebsen, Chasechem a Chachemvej. O dvou posledních se opět předpokládá, že byli jednou osobou. Za vlády panovníků těchto dynastií došlo k politickému a ekonomickému upevnění státu. Obecně králové druhé dynastie posilovali centralistickou moc, začali s vybíráním daní v naturáliích, obchodování se zbylým světem, zejména Palestinou a Sumerem. V těchto dobách také Egypt ovládl zásoby mědi na Sinaji. Králové vedli výbojné války na sever na Sinajský poloostrov a na jih do Núbie za zlatem. V tomto období se v zemi objevovaly i odstředivé tendence a králové museli bojovat o zachování říše. Jeden z posledních, Chásechem, zanechal zprávu o potlačení velkého povstání v Dolním Egyptě. Podle ní bylo při povstání zabito téměř padesát tisíc a zajato sto dvacet tisíc vzbouřenců. Tím vším byly vytvořeny předpoklady pro další rozvoj a rozkvět říše. Panovníci si nechávají stavět dva pohřební komplexy - jeden v Abydu, související s náboženskými rituály a druhý v Sakkáře, pozdějším největším královským pohřebištěm Egypta. Rychlý vývoj písma nejen pro náboženské, ale také světské účely.

Z archaického období se zachovala řada mastáb, jak panovníků tak i jejich manželek, vyšších hodnostářů, úředníků, řemeslníků, dělníků a to na sakkárském nalezišti, které bylo pohřebním místem města Menoferu a v Ebózevu, pohřebišti města Cinévu. Největší z tohoto období je mastába krále Andžjeba na sakkárském pohřebišti, která měla rozměry 28 x 14 metrů a výšku 5 metrů. Mastába měla asi dvacet stupňů a její horní plošina měřila 14 x 7 metrů. Byla ohrazena pětimetrovou zdí. Celkovým pojetím je jakousi předzvěstí pozdější stupňovité pyramidy. Všechny hrobky však byly vyloupeny. Z uměleckých děl, které tyto hrobky zdobily, se tak zachovaly jen zlomky. K nejznámějším z nich patří vynikající rytecké výtvory, jako je slonovinová rukojeť nože, nalezená v Gabel El-Araku (dnes v Louvru), nebo paleta krále Narmera (uložená v Káhiře) a dále vynikající sochy krále Chásechema (dnes v Káhiře a v Oxfordu).