Faraoni starověkého Egypta

Historie starého Egypta (období 3300-30 př.n.l.) vypráví nejen o králích, královnách a jejich každodenním životě, ale i o politických událostech Staré, Střední a Nové říše za vlády velkých faraonů.

Jaké postavení měl ve starém Egyptě faraon? Faraon byl pozemským synem Rea, nejvyššího ze všech božstev. Jeho titul má původ ve staroegyptském označení instituce krále jako Velkého paláce. Jako duchovní vůdce a panovník ručil a zodpovídal za chod světa. Byl považován za žijícího Hora, převtělením a legitimním následníkem prvního bájného krále Hora, sokolího boha a syna Esety a Usira, jenž po svém otci zdědil egyptské království.

Takto faraona popisuje historie:

"Jako "dobrý Bůh" jsi chválen svými poddanými, uctíván kněžími, budíš strach v nepřátelích. Jsi faraon, ten, jehož jméno vyslovujeme s bázní, i ten, jehož uctivě nazýváme Bohem, Panovníkem, Jeho Veličenstvem, Horem v paláci nebo Králem. Jsi posvátná bytost a máš tedy v rukou veškerou moc. Otcovsky dohlížíš na své poddané, na jejich blahobyt i bezpečí. Jsi lidský Bůh a král tak, jak tomu chce princip Maat, bohyně pravdy a spravedlnosti.

Jako dítě Rea, všemocného Boha-Slunce, udržuješ na Zemi i univerzální a původní řád a bojuješ proti rozpoutání chaosu. Pod Tvým blahosklonným dohledem nic nenarušuje pohyb hvězd, rozvodňování Nilu, ani vztahy mezi lidmi. Jako duchovní vůdce jsi jediným mluvčím bohů na Zemi. Necháváš budovat jejich chrámy a svatyně."

Faraon byl (po sjednocení jižní a severní části Egypta) pán obou zemí a byl zárukou jednoty Egypta. Na hlavě nosil pšent - dvojitou korunu, která symbolizovala vládu nad Horním i Dolním Egyptem s ochranným sokolem a kobrou (ureem). Pšent byla spojením vysoké bílé koruny Horního Egypta (chedžet) a červené koruny Dolního Egypta (dešret). Vedle koruny patřily k symbolům moci faraona také egyptský kříž (anch) symbolizující život, hůl jako symbol vysokého hodnostáře, důtky (flagellum), a žezlo (vas), které vzniklo z vidlicové hole, která sloužila k zabíjení hadů. Hůl byla na dolním konci zakončena malou vidlicí a nahoře hlavou chrta, která připomínala záhadné zvíře boha Sutecha.

Po smrti byla těla faraonů mumifikována a ukládána do sarkofágů. 70 dní po smrti byla mumie zemřelého faraona donesena do hrobky na západním břehu Nilu tam, kde "mizí slunce". Rakev převážela přes řeku velká loď ozdobená květinami a během cesty byla rakev uložena v malované schráně pod baldachýnem. Kněz byl při obřadu zahalen do leopardí kůže a během plavby začal nakuřování kadidlem a odříkávání posvátných textů. Na dalších lodích pluli příbuzní faraona, přátelé a služebnictvo. Současně se převážela pohřební výbava a oběti, které byly uloženy do hrobky. Na druhém břehu byla rakev uložena na sáně tažené voly.

U hrobky byl sarkofág vztyčen před vchodem. Královna poklekla a pronesla "loučení s mrtvým". Kněz pak zahájil obřad Otvírání úst tím, že dřevěnou teslicí a dlátem se dotkl faraonova obličeje, čímž faraona vrátil do života a ten mohl opět mluvit, jíst a vidět. Po různých rituálech bylo obětováno zvíře a nakonec byl sarkofág vnesen do hrobky. Způsob ukládání těla faraona do sarkofágu si můžete prohlédnout na sarkofágu Tutanchamona.