Pozdní doba - 25. - 31. dynastie

712 – 332 př. Kr. Kdeže se ztratila stará sláva Egypta mocných faraónů

Ztráta nejdůležitějších oblastí a zdrojů egyptského bohatství. Relativní jednotnost Egypta. Předchozí dynastie připravila možnost přechodu státu k centralizované moci i přesto, že země je silně rozdrobena. Spoustou mocenských center se některým králům daří zemi alespoň částečně sjednotit. Charakteristickým rysem je také pokus o znovudobytí Sýrie a Palestiny podporou jejich nepřátel a silnou ofenzivní politikou.

Dvacátou pátou dynastii (712 - 657 př. Kr.) založil panovník Pianchi I., král Etiopský, který se za vlády velekněží vymanil z područí Egypta. Zajal Bekenrenefa a dosedl sám na trůn. Poté vládl jeho bratr Šabak I., který přeložil královský dvůr do Théb a podřídil jej egyptským zvyklostem. Jeho synem byl Šabak II., který dokázal udržet říši ve stejném stavu, jakou ji převzal, ale jeho bratr Tirhaka již sváděl tuhé boje s Asyřany, kterým v roce 673 př. Kr. podlehl.

V tomto roce dosedl na trůn Aššurachiddin, král assyrský, který porazil egyptská vojska a přijal titul krále egyptského a etiopského. Po jeho odchodu se Egypt vzbouřil a Aššurachiddin padl na trestné výpravě do říše. Jeho syn Aššurbanapli pak dobyl říši zpět a podřídil Egypt své moci. To však trvalo jen do roku 654 př. Kr.

I přes nejednotnost Egypta pokračuje relativní hospodářský vzestup a postupné obnovení stavební činnosti za doby Núbijských králů. Celá 25. dynastie se pokouší o obnovení moci starých faraónů, ale bezúspěšně. Nejvýznamnějším jejím panovníkem je Taharka, za jehož vlády dochází k velké stavební činnosti především v Karnaku. Asi v polovině jeho vlády napadá Egypt Asýrie a dobývá až Mennofer, avšak Taharka celé území po pár měsících dobývá zpět.

Dvacátou šestou dynastii (664 - 525 př. Kr.) - Saiskou - založil panovník Psametik I., kníže města Sais, který se spojil s cizími žoldnéři a Egypt osvobodil. Hlavním městem říše se stala Sais. Jeho syn Neko II. se snažil obnoviti velmocenské postavení Egypta a dobyl Sýrii, ale byl poražen v roce 605 př. Kr. babylonským králem. Věnoval se proto zvýšení blahobytu země a stavěl průplav, spojující Nil s Rudým mořem. V jeho službách obepluli foiničtí plavci Afriku. Jeho syn Psametik II. vládl jen pět let a jeho vnuk Hofra byl uškrcen spiklenci. Dosazen na trůn byl po vzpouře v paláci Ahmose II., který byl znamenitý vládce a sjednal obchodní spojení se všemi sousedy. Jeho syn Psametik III. se však již musel bránit výpadům perského krále Kambužija, kterému v roce 525 př. Kr. podlehl.

V letech 525 – 404 př. Kr. vládla dvacátá sedmá dynastie – dynastie perská. Perští králové však vládli v Egyptě prostřednictvím místokrálů. Perská nadvláda Egypta. Peršané na rozdíl od předešlých dobyvatelů Kemetu nedomestikovali a nepřijali egyptskou kulturu. I proto je v dějinách toto období označováno jako umírání egyptské kultury a náboženství. Egypťané byli pokoření poddaní, avšak jen do doby, než se naskytla příležitost k revoltě.

Dvacátá osmá dynastie (404 - 399 př. Kr.), jejíž největší představitel je Chabbaš, vůdce vzpoury proti Peršanům, který byl prohlášen za faraóna. Vládl však jen sedm let a v roce 456 př. Kr. byl poražen a Peršané znovu ovládli zemi.

V roce 404 př. Kr. nabyl Egypt vzpourou znovu samostatnosti a to na dlouhých šedesát let, během nichž se na egyptském trůnu vystřídaly dvacátá devátá (399 - 380 př. Kr.) a třicátá dynastie (380 - 343 př. Kr.).

Amyrtaia (29. dynastie) vystřídal na trůně vojenský vůdce Neferites. Jak on, tak jeho nástupci, Psammuthis a Hakor museli čelit perským nájezdům, k nímž hojně využívali řecké žoldnéře, což se později stalo Egyptu osudným.

Posledním králem 30. dynastie byl Neferites II., který byl zbaven trůnu svým nástupcem a zakladatelem poslední dynastie egyptských králů - Nektanebesem, jehož vláda počala dobu velkého hospodářského rozkvětu země. V celé zemi se pokračovalo s náboženskými stavbami a pokračovalo se v tradicích 26. dynastie. Úspěšně odrazil další perský útok a připojil se po něm ke spolku perských provincií v boji proti nadvládě. Jeho nástupce Teos byl při svém tažení do Palestiny zrazen povstáním v Egyptě a na trůn se nechal dosadit jeho bratranec Nektanebes II., který odráží roku 350 další perský pokus o invazi. Roku 343 však při dalším útoku podléhá a Egypt se dostává na dalších 10 let opět pod Perskou nadvládu.

V roce 341 př. Kr. však opět dobyli Egypt Peršané a vznikla tak třicátá první dynastie (343 - 332 př. Kr). Nejznámější panovník je Artachšatra, který dobyl za strašných ukrutností celý Egypt. V perské moci však zůstal Egypt už jen deset let.